Když člověk nemá peníze, nepostrádá jenom ony peníze samotné. Kromě nich mu pochopitelně schází i všechno to, co by si za ně mohl koupit, kdyby je měl. A je pochopitelné, že čím je koupěschopnost člověka nižší, čím víc mu finanční prostředky chybí, tím je to horší.
Co zbývá člověku, který nemá peněz dost? V první řadě se musí smířit s tím, že si nebude moci pořídit všechno, co by si možná pořídit chtěl. Zkrátka musí důkladně zvažovat, co si pořídí, protože je to nepostradatelné, co si pořídí pak, pokud mu na to ještě trocha peněz zbyde, a co si zkrátka nechá ujít, protože už není kde brát. Aby měl aspoň to, bez čeho se nedá obejít.
A když nejsou peníze ani na to, na co být musí? Pak je to zlé. A aby to nebylo tak zlé, vezme se někdy půjčka. I ta se může někdy hodit.
Ale je pochopitelné, že půjčka už je jenom provizorní řešení. Ta sice člověku pomůže zaplatit jeho výdaje, ale pak se zase musí vrátit, čímž dotyčného připraví o část pozdějších příjmů. A není možné doufat v to, že se pak půjčka zaplatí další půjčkou, ta další půjčkou atd. Tím by člověk vytloukal klín klínem tak dlouho, až by to jednou bylo nad jeho síly a špatně by to dopadlo.
A navíc mají půjčky i tu nevýhodu, že jsou úročené a provázené poplatky, a největším jejich nedostatkem je to, že se neposkytují automaticky všem. Lidé musí doložit, že zvládnou splácení, a až pak jim někdo pomůže. A aby se uspělo poměrně levně a jistě, vyplácí se sázet na nebankovní hypotéky. Taková hypotéka po insolvenci se totiž dostane bez problémů každému, kdo za ni může ručit nemovitým majetkem, a proto si ji berou hlavně ti, kdo nemají příjmy a registry dlužníků v žádoucím pořádku. Protože na těch u nebankovní hypotéky nezáleží. Tady se ručí jen onou nemovitostí, a pak je na dlužníkovi, zda sežene peníze a půjčku tu splatí, nebo bude jeho dluh uhrazen prodejem dotyčné nemovitosti.